Pokud dnes budete uvažovat o koupi plynového kotle, pak doporučujeme se zaměřit na kotle kondenzační. Je sice pravdou, že kondenzační kotle nejsou na našem trhu žádnou novinkou a český spotřebitel je zvyklý na plynový kotel klasický, ať již závěsný nebo stacionární, ale v současné době je třeba vzít v úvahu růst cen energií. Klasický kotel je sice levnější, ale má nižší účinnost a tím i větší spotřebu plynu. Návratnost investice do kondenzačního kotle se samozřejmě zrychluje v přímé úměře s růstem ceny plynu a kalkulace dokazují, že návratnost zvýšených nákladů při koupi kondenzačního kotle se pohybuje kolem 4 let.
Při pořízení kondenzačního kotle je také třeba v některých případech vzít v úvahu fakt, že nebudete muset znovu vyvložkovávat komín (dle nových předpisů se musí u klasických kotlů vložkovat nerezem – což činí cca 1200 Kč za 1m). Vzhledem k tomu, že u kondenzačního kotle je teplota odchozích spalin podstatně nižší než u klasického, tak jejich odvod je podstatně levnější. Další neopominutelnou předností kondenzačního kotle je také jeho šetrnost vůči životnímu prostředí. Kondenzační kotle spotřebují ve srovnání s konvenčními kotli o cca 15 % energie méně a obsah škodlivin CO2 a NOx je snížen na minimum. Navíc technická životnost kondenzačního kotle je delší než u kotle klasického.
Jak pracuje kondenzační kotel?
U klasických zdrojů tepla se tepelná energie přenáší ze spalin do topné vody v primárním výměníku, kde dochází k jejich ochlazení na určitou teplotu (v průměru cca 120 °C).Takto získané teplo je označováno jako citelné teplo. Dále spaliny obsahují určitou část tepelné energie – tzv. latentní-kondenzační teplo. Jedná se o teplo spojené s vodní párou, která vzniká při spalování plynu. U konvenčních kotlů jsou spaliny odváděny do komína bez dalšího využití. Konstrukce kondenzačních kotlů díky velké ploše výměníku (nebo dvou výměníků) umožňuje využít kondenzační teplo. Po předání primárního tepla ze spalin dochází k jejich dalšímu ochlazení až na teplotu, která se nachází pod hodnotou rosného bodu. Jestliže se teplota pohybuje v této oblasti, vodní pára obsažená ve spalinách kondenzuje, a tím je tepelná energie dodatečně předávána do topného systému. Kondenzační technika využívá navíc nejen latentní teplo, ale i primární tepelná energie je využita účinněji než u klasických kotlů. Teplota rosného bodu spalin zemního plynu je cca 50–55 °C.Proto je důležité, aby se teplota zpátečky pohybovala pod touto teplotou, z důvodu optimální funkce kotle. Jak je možná účinnost nad 100 %? Při spalování se rozlišují dvě hodnoty tepelné energie – spalné teplo(„horní výhřevnost“) a výhřevnost („dolní výhřevnost“). Spalné teplo obsahuje celkové množství tepelné energie včetně kondenzačního tepla, které se využije při spalování. Pro výpočet účinnosti se bere jako základní veličina normální výhřevnost. Vyzařováním tepla do okolí a provozními ztrátami se nikdy nemůže přenést veškerá tepelná energie (vztažená na výhřevnost) do topné vody. Proto účinnost současných kotlů musí ležet pod hranicí 100 %. Aby se mohlo provést porovnání konvenčních a kondenzačních kotlů, stanovuje se účinnost u kondenzačních kotlů rovněž ve vztahu k výhřevnosti. Kondenzační technika je vhodná i pro topné systémy s vyšším teplotním spádem. U zemního plynu leží spalné teplo o 11 % výše než jeho výhřevnost a kondenzační kotle využívají navíc kondenzační teplo. Tím se dosáhne u těchto typů kotlů o 16 % vyšší účinnost než u klasických kotlů, které se vyznačují v průměru hodnotou účinnosti 92 %. Účinnost je rovněž závislá na teplotním spádu topného systému. Obecně platí, že čím je nižší teplotní spád, tím vyšší je účinnost. Ale rovněž u topných systémů s teplotním spádem 75/60 °C se vyplácí použití kondenzačních kotlů.
